Mezinárodní měnový fond odhaduje, že do konce roku 2021 bude globální veřejný dluh představovat 100 % světového HDP. Největší břemeno tohoto dluhu leží na bedrech vyspělých zemí a zůstane tam relativně dlouho.
K výzvám, jako je stárnutí populace, dekarbonizace a digitalizace, se přidávají strukturální změny v ekonomice, které podmíní nadcházející desetiletí. A samozřejmě výzva přizpůsobit se těmto změnám na základě vysokých objemů veřejného dluhu.
Kromě toho však existuje možnost, že pandemie zkomplikuje začínající globální ekonomické oživení. Ve skutečnosti se zdá, vezmeme-li v úvahu objevení se omikronu, že se to už děje. Toto dodatečné riziko zůstává nejrelevantnějším problémem, kterému světová ekonomika čelí.
Krátkodobé, střednědobé výzvy
Kromě možnosti zrušit dluh pro nejzranitelnější země si návrat k normálnějším úrovním dluhu vyžaduje silný a trvalý hospodářský růst. Inflační možnost tlačení peněz na likvidace dluhu se nezdá být možná, zejména kvůli zhoubným následkům, které by měla na méně rozvinuté země.
Pokud se totiž současná inflace stane více než jen dočasným problémem, s největší pravděpodobností to skončí zvýšením úrokových sazeb, čímž se výrazně zpřísní náklady na refinancování veřejných dluhů. A byly by to nejméně rozvinuté země (a obecně s nejhorším úvěrovým ratingem), které by touto situací trpěly nejvíce, jak se to stalo v Latinské Americe v osmdesátých letech dvacátého století.
Pokud jsou současné úrovně růstu cen dočasné a pandemie se neobnoví ve své síle, klíčem k oživení budou politiky, které podpoří hospodářský růst. Zatím se mix měnové a fiskální politiky ukazuje jako správný, navzdory diskusím o částkách a formách. Je zcela odlišná od toho, co se stalo během globální finanční krize v letech 2008-2012.
Ekonomika a politika
Co se týče monetární stránky, velké centrální banky jako FED, ECB či Čínská lidová banka udržují expanzivní politiku, která usnadnila financování agregátní poptávky a veřejných a soukromých dluhů.
Na fiskální straně je rozsah intervencí rovněž velmi významný. Americké fiskální balíčky znamenaly více než pět bilionů dolarů, zatímco v Evropské unii se přiblížily k 2,5 bilionu eur, k čemuž je nutné připočítat výdaje asi jeden bilion eur jednotlivých členských zemí v roce 2020.
Velká výzva: Sdílená ekonomická prosperita bez zbytečných dluhů
Čína zahrnula daňovou pomoc na více než 6 % svého HDP. To znamená něco více než 900 miliard dolarů. Podpůrnou politiku ve stejném směru projevuje v rámci svých možností i zbytek zemí světa. MMF vytvořil velmi komplexní databázi o fiskální reakci zemí na COVID-19. Tyto fiskální a monetární impulsy budou navíc pokračovat během celého roku a také v letech následujících.
Dlouhodobé výzvy
Z dlouhodobého hlediska se nám to zdá komplikovanější. Vyspělé země již několik desetiletí zaznamenávají znepokojivý pokles produktivity práce a celkové produktivity, tedy efektivnosti, s jakou ekonomika funguje jako celek, které jsou základem ekonomického růstu. Z jiné perspektivy se tento pokles produktivity nazývá sekulární stagnace. Základní myšlenkou je, že různé faktory tlačí na nedostatek investic (alespoň ve vyspělých zemích) současně s vysokou úrovní úspor. Není tedy možné nasměrovat stávající úspory do produktivních investic, které zemím umožňují udržet se blízko jejich potenciální výrobní kapacity. Mohou zato například:
kolaborativní ekonomiky, a to snížením individuálních potřeb kapitálových statků,
pokles cen kapitálových statků,
nejistota ohledně schopnosti států (se stárnoucí populací) hradit náklady na důchody,
nerovnost a nejistota zaměstnání
Současně se snižováním míry růstu produktivity se změnil i charakter hospodářského růstu, který se stal méně sdíleným. Nejvýznamnější aspekty této změny, která začala v 80. letech, jsou:
rostoucí nerovnost ve velké části rozvinutého světa,
zánik dobře placených a dlouhodobých pracovních míst,
stagnace nebo pokles reálných mezd méně kvalifikovaných pracovníků.
Za postupným zhoršováním podmínek na trhu práce je globalizace, automatizace, ztráta pracovní síly vůči kapitálu a stále více oligopolní ekonomika. To poslední platí zejména v klíčových sektorech, jako jsou technologie, kde několik velkých a úspěšných společností (Google, Amazon, Facebook, Alphabet) zcela ovládlo nové technologie.
